Jedná se o autoimunitní onemocnění postihující vlasové folikuly, které způsobuje patologické padání vlasů. Spouštěcí faktor zapříčiňující vznik tohoto onemocnění není zcela znám, avšak bývá často spojován s nadměrným stresem, šokovým stavem (úmrtí v rodině, vážná nemoc či například nutnost brzkého návratu po porodu do pracovního procesu u žen) či s reakcí lymfocytů, které mylně považují vlasové folikuly za hrozbu pro organismus a začnou je následně systematicky eliminovat.

Genetická predispozice hraje dle nejnovějších studií také svou roli, stejně jako hormonální nerovnováha, toxické látky a viry.

Alopecia areata je třetím nejčastějším typem patologického padání vlasů, hned po telogen efluvium a androgenním typu alopecie. Výskyt tohoto onemocnění v populaci je uváděn okolo 2-3%. Postihuje ženy stejně jako muže a to v každé věkové skupině, nevyjímaje ani mladší děti předškolního věku.

Projevem onemocnění jsou lysá ohraničená kolečka kruhového tvaru ve vlasové části hlavy (tzv. plešky tvaru mince).

U každého jedince probíhá onemocnění jinak, pravidlem však bývá, že čím dříve se onemocnění objeví, tím větší je riziko trvalého postižení (platí především pro děti před pubertou). U některých postižených tímto onemocněním se jedná o jedu či dvě lokace, u jiných naopak o mnohočetná ložiska. Klinický obraz je v tomto směru širokospektrý.

Alopecii areatu můžeme rozdělit do několika typů:

  • Alopecia totalis – kompletní ztráta vlasů
  • Alopecia universalis – ztráta vlasů včetně celého ochlupení těla (spolu s obočím a řasami)
  • Alopecia barbae – postihuje pouze oblast vousů (zde se často hovoří i o hormonální disbalanci jakožto spouštěcím faktoru)

Alopecia areata obecně je v začátku spojená se zánětem vlasových folikul, který však zcela postrádá typické příznaky, jakými jsou zarudnutí, otok a bolest viditelné na povrchu kůže. Citlivější jedinci mohou pociťovat lehké svědění postižené oblasti či pocit pnutí. Nemoc se může rozvinout z plného zdraví během několika málo dnů.

Mluvíme-li o prognoze úplného uzdravení, lze obecně říci, že lidé s postižením jednou až dvěma lokacemi, dojdou úplného uzdravení do dvou let od propuknutí onemocnění. U zhruba třetiny nemocných dochází k dalším recidivám či dokonce postupného šíření ztráty vlasů.

Důležité však u alopecie je, navštívit ordinaci odborného trichologa co možná nejdříve po objevení prvních příznaků a snažit se zaměřit na primární příčinu vzniku obtíží.